SNÍMEK Jack
Tak zatím jste snad nabyli dojmu, že jsme jenom chlastali, spali a bavili se. Mno, v podstatě
jste se trefili, ale bylo tu ještě něco - vstávání v pět ráno a práce od šesti do pěti. Volno
jednou za 17 dní. Práce by byla veselejší nebýt tří,čtyř deštivých dnů. Ale nakonec si myslím,
že tohle ke chmelu patří troška toho bahínka a mokra. Jak už jsem psal dřívě, prvních několik dní
(a s čistým svědomím napíšu, že nejen pro mě)
pro mě znamenalo fyzický a následně i psychický šok. Ale pak už se to jen zlepšovalo směrem k
celonočním pařbám a super zábavám.
Tendle snímek zachycuje Ivana a Jardu jednoho deštivého rána cca v 5:20 před ubytovnou. Směr - snídaně.
SNÍMEK Jack
Na snídani. Ty bývaly obvykle vydatné, ale tak pro děti v mateřské škole, které jdou hned nato spát. My jsme narukovali na pole a štyry hodiny makali (zpočátku víc pak méně), dokud nedorazila svačina. Společně (Ivan, Jarda a Já) jsme se ale shodli, že letos vařili nejlépe za poslední tři roky (nebo že bych se na tom dohodnul sám se sebou? no to tu teď snad nebudeme řešit!). :o)
SNÍMEK Jack
Jeden z mála snímků z babosedu - maringotky, kterou nás vozili na pole a která nám za deště byla
přístřeším, za slunečných dnů slunečníkem. Jak podotkli Ivan a Jarda, šlo o těžký komfort- měli
jsme tam totiž uvnitř kamna a tak když pršelo, topilo se. A to tak, že jsem tam nejdenou seděl
akorát ve slipech, sušíce kalhoty, košili, blůzu a ponožky. Dny, kdy pršelo, byly opravdu
poněkud husté, ale docela užitečné co se týče přípravy na výkon vojenské základní služby, ikdyž
se jí většina z nás snaží vyhnout jako čert kříži.
Zleva viditelné hlavy: Jarda, Jana zezadu, Já a Šárka.
SNÍMEK Jack
Jendo deštivé ráno. Cca 5:40. Babosed s námi vyjíždí na pole. Džek má volno.
SNÍMEK Jack
První dny nás trápilo úmorné vedro. Člověk musel být navlečený kvůli škrábajícímu chmelu, ikdyž
by nejraději jezdil na vlečce v plavkách. Vždycky jsme tak spěchali do stínu maringotky. Neustále
nás ale vytáčely kuchařky, které nám v těch hicech posílaly teplý přeslazený čaj a jen občas
vodu se šťávou. Vždycky jsem se na poli nasíral skoro až k nepříčetnosti. Párkrát jsem se dokonce
neslušně na ně utrhnul v kuchyni při snídani, ale ony to asi dělaly schválně a pak jsme
ten čaj dostávali ještě častěji. :o((
LOIZA: ...a ještě teplejší, jednou se nám dokonce vypařil, než jsme dojeli na pole.
SNÍMEK Jack
Dva dny jsme strhávali chmel u pole s balíky. Zdály se jako dobrý vrhač stínu. Jenže byly roztroušeny po okolí. Co jiného mohlo napadnout manuálně pracující diplomované vysokoškoláky, než že v přestávkách ty balíky doválí k babosedu. Ve třech to šlo poměrně dobře. Říkáte si ve třech? Tak moc? No ta bílá tečna na prostředním balíku je plechový hrnek. Balíky byly navíc nasáklé vodou, jejich hmotnost jsme odhadli tak aspoň na 300 kg. Když jsme váleli první balík, jel kolem z chmelnice Olda (traktorista viz dále). Jak to viděl, namířil to k nejbližšímu dalšímu balíku a dotlačil ho traktorem až tam, kam jsme chtěli. Príma kluk.
Pozn.: Překlep - místo "tečna" tam patří "tečka".
LOIZA: ...ty vole Hanus dobrý postřeh, to teda použiju v disertačce, plechový hrnek je tečna z boku...
SNÍMEK Jack
Tak tohle je pohled do jednoho řádku ve chmelnici. Strhávají se vždy štoky po pravé straně, na které má traktor připojeno strávací zařízení. Některé fungovaly dobře, jiné hůř a to pak byl mazec. Člověk lítal po vlečce jak namydlený blesk a snažil se chytat strojem neutržené štoky, strávat je ručně a zároveň urovnávat štoky na vlečku spadlé (hromadily se totiž na pravé straně a brzy by pak začaly přepadávat ven) a k tomu ještě vytahovat zbytky štoků ze strhávacího zařízení, aby se neucpalo. Na solerech (speciálních vlečkách) jsme byli letos všichni poprvé a první dny jsme se učili, jak na to. Než jsme to vykoumali, uplynulo pár dní, kdy jsme se pořádně nadřeli. I traktoristi museli z počátku zjistit, jak nejlépe jezdit. Po týdnu už práce šla v pohodě, jen občas měl člověk smůlu na porouchaný strhávač a dal si do těla. Se zvládnutím techniky práce se rapidně zvedla nálada jak na poli tak ve volném čase, který jsme čím dál víc trávili po hospodách. Konečně to začal být ten správný chmel, na který jsme každý jeli - sranda, kalby, ženy a nutná práce.
SNÍMEK Jack
Tady se Mladý na soleru vrací z chmelnice s natrhanou fůrou štoků chmelu. Traktor řídí Peťa, jezdil denní s šestkou - ta měla starý strhávač, který moc nefungoval a tak se šestka stala postupně denní můrou. Kdo s ní jel, ten si na 90% protáhnul všechny svaly v těle, když musel aspoň tři z pěti štoků strhnout ručně. Občas strávač zafungoval a to pak bylo na oslavu.
SNÍMEK Jack
A tady já vyjíždím natrhat něco štoků chmelíčků. Podle bočnic (každá má jinou barvu) jedu s Oldou
(č.4). Ten měl taky starý typ strhávače a občas si člověk taky slušně zamakal.
Ačkoli bylo solidní vedro, musel mít člověk na sobě aspoň vršek s dlouhými rukávy, kalhoty a samozřejmě rukavice,
k tomu ještě lépe šátek kolem krku a čepici. Padající štoky totiž občas vykazovaly solidní přitažlivou
sílu vůci nám, co jsme stáli na vlečce.
SNÍMEK Jack
Tady se vrací z chmelnice Jarda s docela pěknou fůrou. Po téhle chmelnici jsme se přesunuli na jinou, kde pěstovali americký chmel a ten je zatraceně hustý. Fůry tam dosahovaly a párkrát i přesáhly výšky kabiny traktoru.
LOIZA: ...jo myslím, že je vidět, že se mi fakt moc líbila (2x)... [ta fůra]
SNÍMEK Jack
Z chmelnice se vrací Ivan (klobouk na soleru č.7). Počáteční vedra trvala dost dlouho a traktoristi lítali jak závodníci (zvláště Dušan a Olda).
SNÍMEK Jack
Tady se vrací z chmelnice četa z ruční vlečky - ti dočišťovali to, co po nás na solerech zbylo.
Zleva: Jana, Šárka, Ježíš (druhý Pavel), Iva.
SNÍMEK Jack
Tak a teď vám popíšu, co taková práce na soleru obnáší a jak to strhávání štoků chmele vlastně vypadá a probíhá.
Instruktáží vás provede Ivan.
Jak jsem už psal výše, strhává se vždycky řádek napravo. Traktorista pomocí zařízení upevěném na traktoru zachytí
štok v jeho dolní části cca 0,5m nad zemí. Zařízení štok ustřihne a posouvá ho po dráze směrem nahoru za traktor. Tam
by se měl štok zpomalit, natáhnout, napnout a uthnout z drátu nahoře, na němž je zavěšen. Pokud štok drží moc dobře nebo
rychlost posunu štoku v dráze je moc vysoká vzhledem k rychlosti traktoru, není vyvinut dostatečný napnelismus a štok vyskočí z trhače před utržením. Pak nastupuje
Ivan, štok musí zachytit a strhnout ručně. V Ivanově případě mu stačilo štok chytnout a držet, zatímco traktor jel dál,
štok se napnul a uthnul. Když jsem tendle postup zkoušel já, většinou mě to vytáhlo z vlečky. Ménětonážní chmelaři
tudíž museli za štok škubnout, aby se utrhnul. A někdy nestačilo ani to. A když vám takhle stroj pustil každý
druhý štok, byla z toho celkem solidní makačka. Za 14 dní jsme do rukou (hlavně do svěračů dlaní) dostali takovou sílu, že
jsme cestou z hospod ze srandy ručně povolovali matky kol okolostojících aut.
SNÍMEK Jack
Bližší pohled do výrazu Ivanova obličeje. Ač nerad i on jednou nebo dvakrát přiznal, že občas dostává docela zabrat. A co teprve my o 40 kilo lehčí?
SNÍMEK Jack
Tady už Ivan vyjíždí z chmelnice. Štoky padaly v podstatě jen na pravou stanu vlečky a tak bylo nutné kromě strhávání je ještě stačit přehazovat na levou stranu a rovnoměrně je rozkládat. Někdy se to nedalo stíhat, všechno se nakupilo napravo, ačkoli levá stana zůstala poloprázdná - viz i následující photo.
SNÍMEK Jack
Přesně ta situace - štoky se navršily napravo a začaly padat z vlečky dolů. Pak se musely samozřejmě vytahat nahoru na vlečku a někdy byla fůra tak velká a udusaná, že to bylo fakt na pos... Když se k tomu ještě přidal problém s posunem fůry po vlečce dozadu, tak měl člověk sto chutí vzít obrovské kladivo a rozflákat nejdřív vlečku, pak traktor a nakonec chmelnici.
SNÍMEK Jack
Ivan se veze. Kam? Nejspíš z akce (chmelnice) na základnu (babosed). Na vlečce v chmelu se sedělo mnohem líp než v traktoru,
kde to šíleně házelo.
V záběru je vidět i koncové zařízení staršího modelu strhávače (to červené v levé polovině snímku), které se mělo starat
o to, aby vyvinulo takový napnelismus, jenž by postačoval k utržení štoku. Bohužel často se staralo špatně.
SNÍMEK Jack
První dny jsme potili krev všichni. Bylo vedro a moc nám to nešlo.
Zde čelo Loizy.
